Knih

Nevím, co jsem čekal, ale tohle ne. Tento text, podobně jako Čekání na Godota, vás lapí do své spletité sítě absurdity a nechá vás hádat, co se vlastně děje; avšak rozdělení na různorodé kapitoly čtení značně odlehčuje. Musím smeknout před větnou stavbou, občas dalo opravdu zabrat ji rozluštit.

Severní Korea pro mě vždy byl takový mýtický a nepochopený stát. Díky několika různým pohledům na svůj život před útěkem se tato pomyslná mlha alespoň trochu rozptýlila. Trochu mě mrzí, že jsou vynechány zajímavé části rozhovorů (hlavně detaily úniku), ovšem vzhledem k povaze knihy je to pochopitelné. Rozhovory jsou jinak různorodé a velmi dobře zpracované.

Pokud jsem první díl hodnotil trochu kriticky, bylo to kvůli tomu, že šlo vlastně jen o předehru. Pokračování je důvtipnější, napínavější a filozofičtější. O to více mě zaujalo díky tomu, že se velmi kriticky a do hloubky věnuje tématům, které mě samotného velmi zajímají. Hlavně je odrazem dnešní doby a podprahově vybízí ke změně nejenom v knižním světě.

Můj názor na tuto knihu jsem myslím nejlépe popsal, když se mě má přítelkyně ptala na totéž a já jí odpověděl “trochu ujetá”, načež ona “hodně ujetá”. Je to zvláštní mix moderního young-adult a mystického sci-fi. Začátek je pomalejší, ale příběh hezky graduje a myslím, že druhý díl bude ještě lepší.

Přijde mi opravdu škoda, že Karel Čapek nikdy nepoznal slovo shitpost, protože to je slovo, které bych na popis této knihy použil. Klasickou Čapkovskou náturou dílo popisuje nesmyslnost svaté války a jakoby mimochodem předpoví fúzní reaktor; zároveň však tak rychle kmitá mezi absurditou a hlubokou filozofií, že moc nevím, co si mám nakonec myslet.

Z této knihy mám poněkud rozpolcený pocit. Určitě je znát její stáří a mnoho pasáží tak působí nerelevantně. Se závěrem knihy, kde chybně zobecňuje problémy angličtiny na celý koncept písma, vyloženě nesouhlasím. Občas však najdete pasáže tak nadčasové a elegantní, že dělají zbytek knihy znatelně horší… Rozhodně vypovídá o čase, kdy byla vydána.

Protože je příběh postavený na reálných motivech, působí opravdu drsným způsobem; člověku se to občas až nechtělo číst. I přes předvídatelný konec jde o fajn (nevím, jestli můžu říct “odpočinkovou”) četbu.

Tato kniha je důkazem toho, že bůh může vypadat všelijak. Zároveň (pokud jste znalí v oboru) na vás celou dobu při četní naráží fakt, že je autor programátor a o to více oceníte chytré způsoby, jakými zapojuje abstraktní koncepty do magického světa.

Kdyby tato knížka vyšla jako fiktivní novela, byl bych spokojený; Kevin Mitnick, jeden z největších hackerů a sociálních inženýrů minulého století, tyto příběhy ovšem zažil na vlastní kůži, což knížce dává úplně jiný spád a význam. Poukazuje na nesmrtelné taktiky extrakce informací i na nekalé taktiky jeho pronásledovatelů. Neuvěřitelně napínavé a inspirující.

Po předchozí náročnější četbě byla tato kniha naprosto ideální oddechnutí. Příjemně napínavá a čtivá do takové míry, že se vám nechce dělat nic jiného. Za mě největším highlightem jsou její postavy, které mají opravdovou hloubku. Těším se na další díl.

Přestože se jedná o příběh z osmdesátých let, naprosto lucidně popisuje virtuální realitu, bioniku, kyber-prostor… Gibson čtenáře ani trochu nešetří; úplně normálně se mi stávalo, že jsem dočetl stránku a nevěděl jsem, co jsem zrovna četl (tomu nepomohl ani fakt, že šlo o anglický originál, který jsem rozečetl už potřetí, protože jsem to pokaždé předtím vzdal). Kombinace vymyšlených slov, silných přízvuků, zamotaného příběhu a zastaralého jazyka je opravdu těžko stravitelná.

Pokud vás nic z toho neodrazuje, stojí to za to. Je to jedna z těch knih, kterou si za pár let přečtu znovu a dozvím se něco nového.

Z knihy mám dojem, jako by mi někdo příběhy vyprávěl večer u táboráku. Jednotlivé kapitoly jsou vtipné, trefné a občas i k zamyšlení. Autorka si na nic nehraje a vytváří okénko do života v jiných zemích. Cestopisy normálně nevyhledávám, ale tenhle budu s radostí doporučovat.

Druhý díl série Duny mě překvapil svojí filozofičností. Nebylo neobvyklé, že jsem po dočtení “kapitoly” chvíli knihu odložil a zíral do zdi; promluvy postav jsou komplexní, mnohoznačné a těžko proniknutelné. V vší té složitosti je však stále patrná logika a hluboká promyšlenost. Zfilmovat tento díl bude opravdový oříšek, ale těším se, jak se s tím Villeneuve popere.

Jak už je u Tudor zvykem, tahá čtenáře od začátku za nos. Příběh graduje a graduje… závěr je svižný a upřímně i trochu neuspokojivý; i přes to je kompozičně zajímavý. V porovnání s jejími předešlými díly tu autorka opravdu upustila uzdu brutalitě, což se k post-apo světě doopravdy hodí.

Ke knize jsem se jako v poslední době mnozí dostal od filmů, které jsou samy o sobě úžasným dílem. Psaná podoba příběhů Arrakis dodává kontext interními monology, které na plátně chybí (což není nutně špatně). Přenesením aristokracie, politických intrik, jedů a dýk do budoucnosti, zároveň se zákazem počítačů, se příběh elegantně vyhýbá typickým léčkám sci-fi. Těším se na další díly.

Nestává se mi často, že bych si už během čtení uvědomil, že kniha mění můj pohled na věc. Autor naprosto nadčasově a kriticky přistupuje k problémům konzumerismu a designu, co jde aktivně proti lidem, což je v dnešní době možná ještě častější úkaz, než dříve. Zároveň však nabízí rozumné návrhy k tomu jak, a hlavně proč, by se měl dělat lépe.

Pokud se věnujete návrhu čehokoliv, tuto knihu mohu vřele doporučit.

Vrcholný realismus, co víc dodat. Jestli hledáte něco jednoduchého na maturitu, tohle je fajn volba.

Čtení tohodle byla naprostá lobotomie. Moc jsem si to užil. Očistec je reálný a vypadá takto. Moc jsem si to užil.

ESTRAGON: Vždycky su umíme najít něco, jako že existujem, co, Dando?

Přestože je na díle znát jeho naznačená hloubka a autorův obdiv a porozumění lidské psychologie, nerozumím, proč je tolik oceňované. Určitě je to kvalitní četba, asi jen nevidím do takové hloubky.