Knih

Toto dílo je nadčasové takovým způsobem jako málokteré jiné. V dnešní době rapidně akcelerované technologiemi pokládáme stejné otázky o budoucnosti práce, války a mezilidských vztahů, jako si kladl Čapek již před sto lety; za tu dobu na ně stále neznáme odpovědi.

Jeho práce se stala inspirací pro mnoho výplodů moderní kultury a stvořila jedno z nejskloňovanějších slov tohoto století. Můžeme jen doufat, že se koncem knihy pletl.

Po zklamání z povídek C. J. Tudor mi tahle kniha spravila náladu. Příběhy jsou různorodé, ale všechny je spojují vyhlídky budoucnosti, co by se mohly stát realitou. Všeprostupující čínská filozofie dodává krásný nádech a nápady k zamyšlení. Vím, že tuto knihu budu doporučovat ještě dlouho.

Velkolepost série Vzpomínka na Zemi nelze v mých očích moc překonat, ale jakožto “prolog” funguje tato kniha perfektně. Přestože knize chybí jakási vyšší ambice, svůj svět buduje stejně esteticky jako výborně navazující série.

Ačkoli mám většinou povídkové knihy rád, tahle se moc nevyvedla. Kdybych vynechal první polovinu knížky, o moc bych nepřišel. Jak autorka sama uvádí, je znát, že to není její nejlepší práce; mnoho zvolených námětů se na povídky vůbec nehodí. Většinu zachraňují jen dobré postavy. Pokud se vám dostane do ruky, doporučuji přečíst “Já nejsem Ed” a potom knihu vrátit.

Tato kniha mě na chvíli vrátila do let, kdy jsem byl schopný shltnout celou knížku na posezení. Originální postavy a zápletky, rychlý spád a krásné rozuzlení. Obzvlášť oceňuji vhled hlavní postavy do chování ostatních. Normálně žádný velký fanoušek thrillerů nejsem, ale tenhle se vyvedl.

Romány popisující druhou světovou válku, podobně jako seberozvojové knihy a špatné učebnice autoškoly, pravděpodobně nikdy nepřestanou vycházet. Je ale fajn, že i v dnešní době se z toho dá vyždímat nějaká originalita.

Za čísly, strategiemi a černobílými fotkami se skrývají lidské příběhy, které je často těžké si představit. Hana není hrdinský příběh, není to ani příběh s nepředvídatelnou zápletkou; je to jen příběh. Jakkoliv nezábavně může znít, je to knížka s příjemně osvěžující, avšak krutou realitou.

Střízlivý popis první světové války, který se čte, jako kdyby člověk seděl u ohně a místo čtení mu byl příběh vyprávěn. A přece je to příběh o válce jen na povrchu. Ve skutečnosti je to příběh o nekonečné výdrži lidského ducha, hledání člověka, který zůstal doma v chlapeckých kalhotách a opékaní selat za výbuchů granátů.

S tím, že jsem knihu četl přibližně ve věku hlavního hrdiny, zarezonovala ještě víc. Slovo zákop pro mě nabylo zcela nový význam.

Chvíli jsem přemýšlel nad tím, jak knihu uvést, ale potom jsem se zamyslel –

jsem zastáncem toho, že beránek růži nesnědl, na to je moc důležitá.

Po mém nadšení z autorovy práce Vzpomínka na Zemi jsem sáhl i po jeho straší tvorbě, mluvící o apokalypse a světu dětí. Chvílemi je potřeba přenést se nad skepticismus a trochu se do víry v mládež dotlačit, ale jakmile se to člověku povede, stává se z knížky dobře napsaný myšlenkový experiment.

I nad samotnými myšlenkami se občas člověk pozastaví, ale v hlavní se autor určitě nezmýlil; přesně si představit dětský svět z našeho pohledu nelze.

Knihy s premisou “génius zachrání vesmír” jdou velmi jednoduše napsat špatně. Občas se ale najde někdo, kdo to zvládne bravůrně. Jako Rick na cracku hlavní hrdina odsoudí k záhubě a zároveň Zemi několikrát zachrání.

I přes to, že kniha balancuje na tenké hraně všednosti co se témat týče, dívá se na ně pomocí duchaplného humoru z poměrně unikátních úhlů. Zároveň však veškerou genialitu neodkrývá a je potřeba se občas zamyslet. V docela stravitelných kapitolách je tohle ideální četba na cesty.