Knih

Na české sci-fi jsem poměrně dlouho zanevřel, ale grafické zpracování obalu i předělů kapitol mě to donutilo přehodnotit. I přes pomalejší začátek se z příběhu vyklube brutální, avšak odlehčené povyražení od složitější četby.

Četba stejně šílená, zajímavá i krajně nechutná jako předchozí díl. Pokud vás alespoň trochu baví fyzika a svět, nebudete zklamaní.

Tato kniha jde jedním slovem shrnout jako ‘neobvyklá’. Neobvyklé postavy, příhody, zakončení a zvláštní mix fantasy a realismu knize dodávají mystický nádech. Bohužel mám po dočtení pocit, že mi z filozofie knihy stále něco uniká.

Ačkoliv samotného textu v knize až tolik není, určitě slouží jako hezká reference a inspirace pro tvorbu konzistentně vypadajících dokumentů. Zároveň často odkazuje na předchozí Typoknihu, takže spíš než samotná se hodí jako doplněk.

Je poměrně depresivní, že problémy, na které Papanek varoval již v minulém tisíciletí, nejen že nejsou vyřešené, ale jsou naopak mnohem rozsáhlejší. Nová ekologická estetika, stejně jako školská reforma, jsou v nedohlednu. Místo úpadku konzumerismu máme Temu a Shein, místo svépomocných sousedských spolků stále větší závislost na korporacích. Je těžké zůstat optimistou.

Stejně jako jeho předchozí knihu mohu i tuto vřele doporučit komukoliv, kdo se o design zajímá.

Možná byla chyba začít tuhle knihu číst uprostřed zkouškového, protože se stejně jako předchozí díl opravdu špatně odkládá, avšak splnila svůj účel: odreagovala mě. Až na občas zbytečně moc emocionální hrdinku jde o příjemné pokračování. Jsem zvědavý, jak bude trilogie zakončena.

Nevím, co jsem čekal, ale tohle ne. Tento text, podobně jako Čekání na Godota, vás lapí do své spletité sítě absurdity a nechá vás hádat, co se vlastně děje; avšak rozdělení na různorodé kapitoly čtení značně odlehčuje. Musím smeknout před větnou stavbou, občas dalo opravdu zabrat ji rozluštit.

Severní Korea pro mě vždy byl takový mýtický a nepochopený stát. Díky několika různým pohledům na svůj život před útěkem se tato pomyslná mlha alespoň trochu rozptýlila. Trochu mě mrzí, že jsou vynechány zajímavé části rozhovorů (hlavně detaily úniku), ovšem vzhledem k povaze knihy je to pochopitelné. Rozhovory jsou jinak různorodé a velmi dobře zpracované.

Pokud jsem první díl hodnotil trochu kriticky, bylo to kvůli tomu, že šlo vlastně jen o předehru. Pokračování je důvtipnější, napínavější a filozofičtější. O to více mě zaujalo díky tomu, že se velmi kriticky a do hloubky věnuje tématům, které mě samotného velmi zajímají. Hlavně je odrazem dnešní doby a podprahově vybízí ke změně nejenom v knižním světě.

Můj názor na tuto knihu jsem myslím nejlépe popsal, když se mě má přítelkyně ptala na totéž a já jí odpověděl “trochu ujetá”, načež ona “hodně ujetá”. Je to zvláštní mix moderního young-adult a mystického sci-fi. Začátek je pomalejší, ale příběh hezky graduje a myslím, že druhý díl bude ještě lepší.

Přijde mi opravdu škoda, že Karel Čapek nikdy nepoznal slovo shitpost, protože to je slovo, které bych na popis této knihy použil. Klasickou Čapkovskou náturou dílo popisuje nesmyslnost svaté války a jakoby mimochodem předpoví fúzní reaktor; zároveň však tak rychle kmitá mezi absurditou a hlubokou filozofií, že moc nevím, co si mám nakonec myslet.

Z této knihy mám poněkud rozpolcený pocit. Určitě je znát její stáří a mnoho pasáží tak působí nerelevantně. Se závěrem knihy, kde chybně zobecňuje problémy angličtiny na celý koncept písma, vyloženě nesouhlasím. Občas však najdete pasáže tak nadčasové a elegantní, že dělají zbytek knihy znatelně horší… Rozhodně vypovídá o čase, kdy byla vydána.

Protože je příběh postavený na reálných motivech, působí opravdu drsným způsobem; člověku se to občas až nechtělo číst. I přes předvídatelný konec jde o fajn (nevím, jestli můžu říct “odpočinkovou”) četbu.

Tato kniha je důkazem toho, že bůh může vypadat všelijak. Zároveň (pokud jste znalí v oboru) na vás celou dobu při četní naráží fakt, že je autor programátor a o to více oceníte chytré způsoby, jakými zapojuje abstraktní koncepty do magického světa.

Kdyby tato knížka vyšla jako fiktivní novela, byl bych spokojený; Kevin Mitnick, jeden z největších hackerů a sociálních inženýrů minulého století, tyto příběhy ovšem zažil na vlastní kůži, což knížce dává úplně jiný spád a význam. Poukazuje na nesmrtelné taktiky extrakce informací i na nekalé taktiky jeho pronásledovatelů. Neuvěřitelně napínavé a inspirující.

Po předchozí náročnější četbě byla tato kniha naprosto ideální oddechnutí. Příjemně napínavá a čtivá do takové míry, že se vám nechce dělat nic jiného. Za mě největším highlightem jsou její postavy, které mají opravdovou hloubku. Těším se na další díl.

Přestože se jedná o příběh z osmdesátých let, naprosto lucidně popisuje virtuální realitu, bioniku, kyber-prostor… Gibson čtenáře ani trochu nešetří; úplně normálně se mi stávalo, že jsem dočetl stránku a nevěděl jsem, co jsem zrovna četl (tomu nepomohl ani fakt, že šlo o anglický originál, který jsem rozečetl už potřetí, protože jsem to pokaždé předtím vzdal). Kombinace vymyšlených slov, silných přízvuků, zamotaného příběhu a zastaralého jazyka je opravdu těžko stravitelná.

Pokud vás nic z toho neodrazuje, stojí to za to. Je to jedna z těch knih, kterou si za pár let přečtu znovu a dozvím se něco nového.

Z knihy mám dojem, jako by mi někdo příběhy vyprávěl večer u táboráku. Jednotlivé kapitoly jsou vtipné, trefné a občas i k zamyšlení. Autorka si na nic nehraje a vytváří okénko do života v jiných zemích. Cestopisy normálně nevyhledávám, ale tenhle budu s radostí doporučovat.

Druhý díl série Duny mě překvapil svojí filozofičností. Nebylo neobvyklé, že jsem po dočtení “kapitoly” chvíli knihu odložil a zíral do zdi; promluvy postav jsou komplexní, mnohoznačné a těžko proniknutelné. V vší té složitosti je však stále patrná logika a hluboká promyšlenost. Zfilmovat tento díl bude opravdový oříšek, ale těším se, jak se s tím Villeneuve popere.