Knih

Epický závěr jedné z lepších fantasy sérií, co jsem kdy četl; přestože to je v ní nejdelší díl, utíkal asi nejrychleji.

Tuto odbočku od hlavní dějové linky jsem si opravdu užil. Všiml jsem si, že autorka má bohužel ve zvyku často přehrávat situace, které z kontextu očividě zas tak dramatické nebudou, což pak na spádů ubírá serióznějším momentům. To je však problém celé série, než této specifické knihy.

Tři tisíce let po událostech minulého dílu autor naváže tak dobře, jak to jen jde. Zkoumá chování společností přes milénia a zároveň zvládá rozvíjet příběh jednotlivých postav. Tato kniha mě bavila opravdu hodně, ne-li víc než první díl.

Přál jsem si v knihovně mít alespoň jeden překlad od Hilského. Obsahuje zvraty a intriky na svoji dobu typické, ale bohužel mě vlastně ničím zvlášť toto dílo nezaujalo.

Krásné pokračování čím dál tím víc napínavější série. Ale docela cliffhanger…

Zatím nejlepší kniha v sérii. V nějakých ohledech sice předvídatelná, zato pořád vážně dobrá.

Ze seznamu četby je asi znát, jak je tato série čtivá. Práce s postavami je ukázková a jen zmocňuje pocit, že se v království schyluje k něčemu nepěknému.

Po dočtení mám pocit, že vše bude ještě mnohem zamotanější. Je vidět, že předchozí díl byl hlavně o expozici postav. I přes trochu předvídatelné zakončení příjemné čtení.

Na odreagování úplně ideální, velmi čtivé a docela jednoduché.

Pokračování nádherně zpracovaného univerza přineslo rozvoj jednotlivých postav a s tím i pohnutky větších mocenských struktur. Autor zde upustil uzdu fantazii a díky tomu se kniha rychle vzdálila jakýmkoli náznakům pokračování předchozích dílů.

Tato knížka mě byla schopná vytrhnout z mého reading slumpu. Je to příjemně jednoduchá četba s elegantními nápady. Lhal bych, kdybych řekl, že mě další osud Nadace nezajímá.

Issovy básně jsou bezelstně melancholické a čiré jako rosa, i přes skoupost slova haiku dokáží předat barvitý obrázek japonského venkova a přírody.

Vzhledem ke komplexitě probíraných informací mě překvapilo, jak čistě a čtivě jsou prezentovány, občas bohužel na úkor hloubky, do které se dané téma probírá. Jako základní přehled klimapropagandy, hlavně tady u nás, však funguje skvěle.

Když se člověk chce umět alespoň trochu orientovat v dnešním filosofickém diskurzu, hodí se mít nějaký základ. Jakkoliv nudný má název, obsah je (většinou) překvapivě čtivý, avšak hutný. Je to jedna z těch knih, kde se k označeným pasážím několikrát vrátíte.

Všeprosakující experimentalita, od geniálního typografického zpracování (nejen) filmových scén, po vymyšlené autory v poznámkách pod čarou, dodává této knize mlhu autenticity, kterou jsem u jiných psychologických thrillerů/horrorů nezažil. Komplexní příběh vás nechá do detailu poznat jeho postavy a na konci zase tápat.

Tato četba mi byla doporučena se slovy, že čím míň toho vím, tím lepší to bude a ať si to prostě přečtu. Pokud vás neodrazuje délka a občas trochu neprostupná angličtina, mohu doporučit to stejné.

Číst balety v mezihrách určitě zaostává nad tím je naživo vidět, i tak je zbytek, jak lze u Molièra čekat, nadlehčený a zábavný. Je pochmurně paradoxní, že zrovna tato hra byla jeho osudnou.

Weir je génius v propojování futuristické vědy a lidského napětí. Stejně jako Spasitele jsem tuhle knihu nemohl odložit a zhltnul jsem ji prakticky na posezení.

První polovina knihy na mě působila spíš výplňově, naštěstí byl zbytek lepší. Místo aby předchozí díl rozmotala, zauzlovala autorka dějové linky ještě víc a zazdila tak pocit, že se hrdinové kdy dočkají šťastného života až do smrti.

Příjemně zamotané a nadlehčeně nevážné. Naživo to musí být ještě větší zábava. Bohužel mě při čtení rušily docela očividné překlepy; v jednom případě dokonce číslice 1 místo malého L!