Po předchozí náročnější četbě byla tato kniha naprosto ideální oddechnutí. Příjemně napínavá a čtivá do takové míry, že se vám nechce dělat nic jiného. Za mě největším highlightem jsou její postavy, které mají opravdovou hloubku. Těším se na další díl.
Přestože se jedná o příběh z osmdesátých let, naprosto lucidně popisuje virtuální realitu, bioniku, kyber-prostor… Gibson čtenáře ani trochu nešetří; úplně normálně se mi stávalo, že jsem dočetl stránku a nevěděl jsem, co jsem zrovna četl (tomu nepomohl ani fakt, že šlo o anglický originál, který jsem rozečetl už potřetí, protože jsem to pokaždé předtím vzdal). Kombinace vymyšlených slov, silných přízvuků, zamotaného příběhu a zastaralého jazyka je opravdu těžko stravitelná.
Pokud vás nic z toho neodrazuje, stojí to za to. Je to jedna z těch knih, kterou si za pár let přečtu znovu a dozvím se něco nového.
Z knihu mám dojem, jako by mi někdo příběhy vyprávěl večer u táboráku. Jednotlivé kapitoly jsou vtipné, trefné a občas i k zamyšlení. Autorka si na nic nehraje a vytváří okénko do života v jiných zemích. Cestopisy normálně nevyhledávám, ale tenhle budu s radostí doporučovat.
Druhý díl série Duny mě překvapil svojí filozofičností. Nebylo neobvyklé, že jsem po dočtení “kapitoly” chvíli knihu odložil a zíral do zdi; promluvy postav jsou komplexní, mnohoznačné a těžko proniknutelné. V vší té složitosti je však stále patrná logika a hluboká promyšlenost. Zfilmovat tento díl bude opravdový oříšek, ale těším se, jak se s tím Villeneuve popere.
Jak už je u Tudor zvykem, tahá čtenáře od začátku za nos. Příběh graduje a graduje… závěr je svižný a upřímně i trochu neuspokojivý; i přes to je kompozičně zajímavý. V porovnání s jejími předešlými díly tu autorka opravdu upustila uzdu brutalitě, což se k post-apo světě doopravdy hodí.
Ke knize jsem se jako v poslední době mnozí dostal od filmů, které jsou samy o sobě úžasným dílem. Psaná podoba příběhů Arrakis dodává kontext interními monology, které na plátně chybí (což není nutně špatně). Přenesením aristokracie, politických intrik, jedů a dýk do budoucnosti, zároveň se zákazem počítačů, se příběh elegantně vyhýbá typickým léčkám sci-fi. Těším se na další díly.
Nestává se mi často, že bych si už během čtení uvědomil, že kniha mění můj pohled na věc. Autor naprosto nadčasově a kriticky přistupuje k problémům konzumerismu a designu, co jde aktivně proti lidem, což je v dnešní době možná ještě častější úkaz, než dříve. Zároveň však nabízí rozumné návrhy k tomu jak, a hlavně proč, by se měl dělat lépe.
Pokud se věnujete návrhu čehokoliv, tuto knihu mohu vřele doporučit.
Vrcholný realismus, co víc dodat. Jestli hledáte něco jednoduchého na maturitu, tohle je fajn volba.
Čtení tohodle byla naprostá lobotomie. Moc jsem si to užil. Očistec je reálný a vypadá takto. Moc jsem si to užil.
ESTRAGON: Vždycky su umíme najít něco, jako že existujem, co, Dando?
Přestože je na díle znát jeho naznačená hloubka a autorův obdiv a porozumění lidské psychologie, nerozumím, proč je tolik oceňované. Určitě je to kvalitní četba, asi jen nevidím do takové hloubky.
Přestože je v příběhu pár hezkých nápadů, celkový dojem z knížky je poměrně dutý. Ale na maturitní rozbor určitě super, takže pokud hledáte něco jednoduchého, tohle je dobrá volba.
Nikdy bych nečekal, že někdy budu číst thriller o zabodnutí rezavého hřebíku do nohy, ovšem stalo se. Příběh se vyhýbá složitým slovům a postupně odkrývá spletité mechanismy stravitelným způsobem. Ilustrace jsou nádherně zpracované; je to jedna z nejkrásnějších knížek, co mi teď stojí na knihovně. Mimoto dá člověku do kontextu hodně faktů, třeba proč je kouření tolik škodlivé, nebo proč tělo špatně bojuje s virem HIV. Pokud vás tohle téma zajímá alespoň trochu, nebudete zklamaní.
Tato kniha není úplně koncipovaná tak, že si k ní člověk sedne a přečte ji od patitulu až po rejstřík; já to udělal a ničeho nelituji. Skýtá mnohé a především praktické tipy které jdou využít jak v tiskovinách, tak na webu. Perfektní pomocník při tvorbě čehokoliv textového.
Ve škole jsme se učili, že se autor zabývá všedností a že se jedná o jednoduchou poezii. To je pravda, ale stejně se nemohu zbavit dojmu, že se pod textem často nenuceně skrývá živá a komplexní myšlenka.