Jak už je u Tudor zvykem, tahá čtenáře od začátku za nos. Příběh graduje a graduje… závěr je svižný a upřímně i trochu neuspokojivý; i přes to je kompozičně zajímavý. V porovnání s jejími předešlými díly tu autorka opravdu upustila uzdu brutalitě, což se k post-apo světě doopravdy hodí.